Ukrajinští novináři a novinářky žijící třech zemích Střední Evropy spojili síly, aby vyvraceli fake – tj. falešné informace. České občanské sdruženi ProUA (ve spolupráci s internetovým deníkem ProUkrainu), polští kolegové „Naše Volba“ („Nasz Wybor / Naš Vybir“) a internetový deník „Správy zo Slovenska / Novyny zi Slovaččyny“ se chystají společně vyvracet lži. Projekt je podporován Visegrádským fondem. Česká republika, Slovensko, Polsko. Země, které se od prvních dnů totální ruské invaze na Ukrajinu staly útočištěm pro miliony Ukrajinců a Ukrajinek. Nyní zde ale stále častěji slyšíme známé fráze: „Ukrajinců je tady až příliš mnoho“, „i nám je tu těžké“, „možná už jsme pomohli dostatečně?“. Ve veřejném prostoru se objevují „mírotvorná“ prohlášení, která ve skutečnosti opakují signály znějící z Kremlu – jen pod rouškou péče o „vlastní zájmy“. Pomáhají jim v tom četné falešné informace, které se šíří v internetovém prostoru. Proto jsme my – tři ukrajinské redakce: „ProUA“ (Praha) – v úzké spolupráci s vydáním ProUkrainu, „Naš vybir“ (Varšava) a „Novyny zі Slováččyny“ (Bratislava) – spojili síly a spouštíme společný projekt, v jehož rámci budeme každý týden odhalovat falešné zprávy, manipulace a narativy, které zkreslují realitu o Ukrajině a Ukrajincích v těchto zemích.

Česká republika

Propaganda v ruském nebo fašistickém stylu

V České republice se stupňuje protiukrajinská rétorika, kterou aktivně propaguje Tomio Okamura, lídr populistické a krajně pravicové strany SPD. Je jedním z hlavních českých bojovníků proti migrantům a menšinám. Téměř každý den Ukrajince z něčeho obviňuje – údajně ze způsobeni války, z parazitování na českém rozpočtu, z neochoty se integrovat atd. Říká, že se stará o zájmy českých občanů a Ukrajincům by se mělo dávat „nula korun“. Stále častěji také ospravedlňuje ruskou invazi na Ukrajinu. Jeho prohlášení se stále více podobají rétorice ruských propagandistů – Solovjova, Skabejevové a dalších. Zajímavé je, že v radikálních výrocích o cizincích v České republice (zejména Ukrajincích) si politik sám protiřečí. Před 14 lety ve své knize „Umění vládnout“ kritizoval Rusko jako „nebezpečného nepřítele“, a také podporoval integraci migrantů. Píše o tom deník ProUkrainu s odkazem na Forum24.  Také v roce 2011 se Okamura – sám jen napůl Čech a napůl Japonec – stal inspirátorem soutěže krásy „Miss Expat Česká republika“. Zde byla vybirána nejkrásnější cizinka žijící v té době v ČR. Cílem soutěže bylo „snížit předsudky vůči cizincům a pochopit důvody migrace na příkladu konkrétních lidí“. Tedy celý „soubor multikulturních frází“, které tentýž Tomio Okamura nyní ostře kritizuje.

Jsou Češi skutečně Ukrajinci?

Souběžně s tím vypukl v České republice skandál kvůli školní učebnici, která zmiňuje, že Slované přišli na území České republiky z území dnešní Ukrajiny. Někteří politici a uživatelé sociálních síti jsou pobouřeni a tvrdí, že se jedná o „ukrajinizaci českých dějin“. Poslanec strany PRO Richard Perman na své facebookové stránce napsal: „Děti se učí, že pocházíme z Ukrajiny, takže jsme vlastně Ukrajinci, nikoliv Češi. Přepisují dětem vzpomínky a rodiče o tom buď nevědí, nebo je jim to jedno.“ Odborníci obvinění opozičních politiků vyvracejí. Známy český historik Jan Rychlík, expert na moderní dějiny slovanských národů, v komentáři pro CNN Prima NEWS potvrdil, že tato verze je vědecký podložená. Původ Slovanů z území dnešní Ukrajiny je zmiňován v mnoha vědeckých zdrojích. Zejména v „Dějinách země Koruny české“. V úvodních kapitolách věnovaných nejstaršímu období se uvádí: „Slované přišli na naše území během 6. století, pravděpodobně z oblasti mezi Dněprem a Vislou.“ To potvrzuje: dezinformátoři záměrně šíří emotivní příspěvky, aby mezi Čechy posílili protiukrajinské nálady.

Manipulace s dějinami Krymu a obviňováni Ukrajinců z “vyvolávaní války”

„Svoboda projevu není svoboda zkreslovat fakta.“ Těmito slovy lze shrnout nedávný skandální projev dalšího českého politika Jindřicha Rajchla. Ve svém příspěvku na Facebooku zpochybnil nezákonnost ruské anexe Krymu. Jeho teze se odrážejí i v rozšířených ruských narativech, které byly opakovaně vyvráceny dokumentárními důkazy. Rajchlovou klíčovou tezí je, že krymské „referendum“ bylo skutečným projevem vůle obyvatel poloostrova. Vynechává však následující: „hlasování“ se konalo 16. března 2014, tři týdny po invazi ruských vojsk. Navíc u volebních místností nebyli žádní mezinárodní pozorovatelé, včetně OBSE – jejich účast Rusko zakázalo. A volební lístky ani neobsahovaly možnost zůstat součástí Ukrajiny. Tato data potvrzují i zprávy OSN: hlasování proběhlo v atmosféře tlaku, vojenské přítomnosti a informační izolace. Ruská armáda obsadila klíčové objekty na poloostrově ještě před tzv. „referendem“ – což je porušení Charty OSN, která zakazuje použití síly proti územní celistvosti jiného státu. O mezinárodním právu připomíná také web Manipulatori. Rajchl nakonec obviňuje české politiky z „válečného štvaní“, protože podporují Ukrajinu. Taková rétorika zlehčuje fakta: koneckonců to bylo Rusko, které zahájilo anexe Krymu, hybridní a totální invazi, která vedla k desítkám tisíc civilních obětí, milionům uprchlíků a masovým válečným zločinům (zejména v Buči, Irpině a Mariupolu).

Polsko

Ukrajinské organizace a aktivisté v Polsku jsou terčem dezinformací

V posledních měsících se ukrajinské organizace a aktivisté v Polsku stali terčem koordinovaných dezinformačních útoků. V březnu obdržely kanceláře starostů několika polských měst dopisy údajně od šéfky varšavské Nadace „Ukrajinský dům“ Myroslavy Kerykové, v nichž je prý žádala o podporu volební kampaně jednoho z polských kandidátů na prezidenta. Později se na internetu objevily falešné příspěvky o získávání finančních prostředků na tyto účely. Nadace tyto zprávy popřela a uvedla, že se jednalo o pokus zatáhnout organizaci do politického boje a posílit protiukrajinské nálady. V květnu se terčem útoků stalo Sdružení Ukrajinců v Polsku, protože se šířily zvěsti o údajných plánech postavit pomník UPA poblíž Přemyšle. Organizace to popřela a označila jako součást kampaně umělého podněcování nepřátelství. V obou případech dezinformace doprovázely falešné webové stránky, které napodobovaly skutečné stránky organizací. O několik týdnů později došlo k podobnému útoku na jeden z největších polských festivalů ukrajinské kultury – „Ukrajinské jaro“ v Poznani. Útočníci vytvořili falešné webové stránky a stránku na Facebooku, kde zveřejnili falešný program s údajnou účastí slavných polských umělců. Falešné materiály byly aktivně propagovány online, což vyvolalo pobouření mezi výše zmíněnými umělci a diváky. 5. června vyšlo najevo, že existují falešné účty spoluzakladatelky festivalu a občanské aktivistky Marie Andruchivové. Jejím jménem falešné stránky, které kompletně duplikovaly skutečnou stránku na Facebooku, rozesílaly zprávy s požadavky a výhrůžkami vůči polským veřejně známým osobnostem. V době zveřejnění článku byla většina falešných stránek již zablokována a incidenty byly nahlášeny příslušným orgánům. Organizace vyzývají k nešíření neověřených informací a k dodržování informační hygieny. Účelem takových útoků je zejména zasít nedůvěru mezi Poláky a Ukrajinci.

Ruské falešné informace o „předání Volyně Polsku“

Ruská propaganda šíří dezinformace o údajné přípravě „předání Volyně Polsku“. Na internetu je zveřejněna falešná mapa, kde je Volyňská oblast označena jako polské území. Ruská média a telegramové kanály tvrdí, že tato mapa je údajně distribuována mezi žáky a studenty Polského institutu na Volyňské národní univerzitě v Lucku (nesoucí jméno básnířky Lesi Ukrajinky). Konají se také setkání, kde se údajně diskutuje o „jednotné identitě“ a vzdělávání mladých lidí v duchu sblížení s Polskem. Rusové jako zdroj této mapy uvádějí jméno Svitlany Zinčukové, předsedkyně Svazu učitelů polštiny ve Volyňské oblasti. Vedoucí katedry polonistky na univerzitě Svitlana Sucharevová tato obvinění popřela. Vysvětlila, že Polský institut není samostatnou institucí, ale iniciativou tří koordinátorů vědecké spolupráce mezi Ukrajinou a Polskem. Institut nemá žádné studenty ani žáky, a Svitlana Zinčuková nikdy nebyla jeho členkou. Navíc sama Svitlana Zinčuková falešné informace popřela. Uvedla, že je již dlouho v důchodu, nepracuje na univerzitě a neučí. Centrum pro boj s dezinformacemi také označilo prohlášení za vykonstruované. V prohlášení agentury se uvádí, že mapa existuje pouze v ruských zdrojích, a cílem falešného textu je zasít nedůvěru mezi Ukrajinci a Poláky, zdiskreditovat spolupráci mezi oběma zeměmi a ovlivnit náladu před druhým kolem voleb v Polsku. Více informací

Nacionalisté v Polsku manipulují s rozhodnutím soudu a vyzývají k odstranění ukrajinských a unijních vlajek

Na polských sociálních sítích se šíří video, které vyzývá občany k odstranění ukrajinských, unijních, LGBTQ+ a dalších „nepolských“ symbolů z budov s tvrzením, že to údajně povoluje rozhodnutí Odvolacího soudu ve Vratislavi. Soud ve skutečnosti nevydal žádné rozhodnutí, které by takové jednání povolovalo. Jedná se o manipulaci se skutečným soudním rozhodnutím, které se netýkalo povolení k odstranění vlajek, ale souviselo s incidentem z roku 2022. Tehdejší politik Marcin B., bývalý kandidát do Sejmu za „Konfederaci“, odstranil ukrajinskou vlajku z budovy městské rady v Jelení Hoře a vyhodil ji do koše. V říjnu 2024 ho soud prvního stupně shledal vinným z pohrdání státním symbolem, a v květnu 2025 odvolací soud rozsudek potvrdil, ale případ podmíněně uzavřel bez trestu. V rozhodnutí soudu stálo: odstranění vlajky z budovy a její vyhození do koše je pohrdání. Pokud však osoba vlajku jednoduše sejme a předá ji úřední osobě, nespadá to pod trestní odpovědnost za „pohrdání“. To vůbec neznamená, že takové jednání je legální – soud zákonnost odstranění vlajek vůbec neposoudil. Video, které se šíří online, je pravděpodobně vytvořeno s pomocí umělé inteligence – hlas hlasatele a mužova tvář vypadají nepřirozeně. Autoři tvrdí, že „každý má právo odstranit cizí nebo „nepolskou“ vlajku ze státní instituce“, což je do očí bijící dezinformace. Již 30. května se objevilo video, jak dva muži sundávají ukrajinskou vlajku z administrativní budovy v Gdaňsku. Soudě z hashtagů, udělali to příznivci krajně pravicového politika Grzegorze Brauna, známého svými protiukrajinskými a xenofobními výroky. Více informací

Slovensko

Nejen výdaje: jak přítomnost Ukrajinců ovlivňuje slovenský rozpočet?

Od roku 2022 Slovensko utratilo na podporu ukrajinských uprchlíků 509 milionů eur, ale díky daním a spotřebě může rozpočet obdržet až 670 milionů. Úřad místopředsedy vlády pro plán obnovy a znalostní ekonomiku v květnu letošního roku zveřejnil dokument, který poskytuje podrobnou analýzu slovenských výdajů na podporu ukrajinských uprchlíků a ekonomických výhod jejich přítomnosti. Zároveň se od začátku totální ruské invaze na Ukrajinu na sociálních sítích aktivně šíří dezinformační falešné informace o Ukrajincích, kteří údajně „žijí na úkor místních“. Oficiální data však naznačují, že skutečná situace je radikálně odlišná. „Ukrajinci pracující na Slovensku podporují ekonomiku nejen placením daní a sociálních odvodů, ale také spotřebou zboží a služeb,“ uvádí se ve vládní zprávě. Podle slovenské vlády mělo k červnu 2025 dočasný azyl více než 130 tisíc Ukrajinců. V letech 2022 až 2024 země vynaložila 509 milionů eur na podporu ukrajinských uprchlíků, zejména na bydlení a vzdělávání. Významnou část finančních prostředků kompenzovaly evropské fondy – přibližně 424 milionů eur. Ukrajinci se aktivně integrují do slovenské společnosti a přispívají ekonomice. Na konci roku 2024 bylo na slovenském trhu práce registrováno přibližně 45 000 Ukrajinců. Jen v roce 2024 dosáhla výše daní zaplacených Ukrajinci 217 milionů eur a v roce 2025 se předpokládá její nárůst na 231 milionů eur. Celkový příjem od Ukrajinců za období 2022-2024 činí 439 milionů eur, a to i s přihlédnutím k kompenzacím od EU – přítomnost uprchlíků přináší Slovensku ekonomické výhody. Více si přečtěte v materiálu zde.

Dlouholetá falešná tvrzení: kdo nese vinu za okupaci Československa v roce 1968?

Na Slovensku již třetím rokem po sobě koluje dezinformační narativ, že za sovětskou okupaci Československa v roce 1968 jsou zodpovědní Ukrajinci. Taková falešná tvrzení se pravidelně objevují na sociálních sítích, v proruských skupinách a dokonce i v politických projevech. V květnu 2025 ministr obrany Robert Kaliňak znovu zopakoval toto ztvrzeni, informuje Denník N. Uvedl: „Ukrajinec Brežněv se rozhodl okupovat Československo.“ Ministr se snažil argumentovat, že nespojuje minulost se současností a také neobviňuje Ukrajinu z invaze v roce 1968, ačkoli ji podle Kaliňaka údajně způsobili Ukrajinci. O tom psal i deník ProUkrainu. Taková prohlášení vytvářejí nebezpečný precedent – odvádějí pozornost od historické odpovědnosti Ruska a vrhají stín na Ukrajinu a Ukrajince, kteří jsou nyní součástí slovenské společnosti. V tomto narativu se snaží ukázat Ukrajince nikoli jako oběti, ale jako spolupachatele sovětských zločinů.

Kdo byl Brežněv?

Na tohle letos reagovala stránka nevládní organizace Hoaxy a podvody, která pravidelně publikuje vyvracející informační manipulace. Leonid Brežněv se skutečně narodil ve městě Kamjanské (později Dniprodzeržynsk, dnes je to Dnipropetrovská oblast Ukrajiny). V roce 1906 město bylo součástí Ruské říše, a později Ukrajinské SSR, která ovšem neměla politickou autonomii. Sám Brežněv se ve svých pamětech z roku 1979 označil za Rusa: „Jsem Rus, proletář, dědičný metalurg.“ Rozhodnutí o invazi neučinil pouze Brežněv, ale politbyro Ústředního výboru KSSS, kolektivní orgán 11 členů, z nichž většina byli etničtí Rusové. Ukrajinská SSR v roce 1968 neměla žádnou suverenitu ani armádu, protože sama byla pod kontrolou Moskvy. Ještě v roce 2022 oficiální webové stránky slovenského ministerstva vnitra pro odhalování falešných informací a podvodných schémat uváděly, že tento narativ je součástí širší proruské propagandy, která nejen popírá zločiny SSSR, ale také využívá historii k ospravedlnění současné agrese proti Ukrajině. Projekt je spolufinancován vládami České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska v rámci grantů Visegrádské skupiny od Mezinárodní visegrádské nadace. Posláním nadace je podporovat myšlenky udržitelné regionální spolupráce ve střední Evropě.