Odmítání vojenské služby Slováky, „za okupaci ČSSR v roce 1968 mohou Ukrajinci“, „Zelenskyj koupil hotel na Kypru“, „příkaz oplodňovat Polky“: srpnové fejky
Marharyta Golobrodska
3. 9. 2025
Především o… Brežněvovi a „roli Ukrajinců“ při invazi do ČSSR v roce 1968 se ve střední Evropě šířily fejky: dvanáctý přehled společného projektu.
Válka Ruska proti Ukrajině výrazně ovlivňuje společenské nálady v zemích střední Evropy. Objevují se různorodá, často naprosto absurdní obvinění, fejky a „strašáky“, jejichž cílem je zasévat nedůvěru vůči Ukrajincům. Na konci srpna byly falešné zprávy spojeny mimo jiné se vzpomínkami Slováků a Čechů na rok 1968 — prý za okupaci mohli Ukrajinci, nikoli Rusové.
Také nemálo Slováků odmítlo službu v armádě kvůli falešnému sdělení, že je donutí bojovat proti Rusku. Na polských sociálních sítích se znovu objevilo tvrzení, že prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj „za peníze Poláků koupil hotel na severním Kypru“. A někteří dokonce zcela vážně uvěřili žertu, že Ukrajinci jsou na příkaz „ministerstva kopulace“ povinni oplodňovat Polky a Ukrajinky — svádět muže.
Předkládáme vám dvanáctý přehled fejků a jejich vyvracení na Slovensku, v Česku a v Polsku v rámci společného projektu médií „Новини зі Словаччини“, „ProUkrainu“ (Česko, ve spolupráci s organizací ProUA) a „Наш вибір“ (Polsko).
„Za okupaci Československa mohou Ukrajinci“: po sociálních sítích se šíří dávno vyvrácená lež
Každý rok se podobné téma, stejně jako na Slovensku, ve dvacátých dnech srpna objevuje i v českém segmentu sociálních sítí. Absurdní obvinění Ukrajinců z invaze do Československa v roce 1968 šíří představitelé ultrapravicového či ultralevicového politického proudu, známí svou náklonností k Moskvě. Například takový příspěvek znovu sdílela na Facebooku kandidátka do parlamentu za SPD Zuzana Majerová.
Připomeňme, že 21. srpna 1968 vstoupila do Československa vojska států Varšavské smlouvy, především SSSR, dále Bulharska, Polska, Maďarska a východního Německa. Sovětská vojska zůstala v ČSSR až do počátku 90. let. Tento den je v Česku považován za den národní tragédie. Dlouho byla přítomnost vojsk SSSR označována jako „ruská okupace“. Před několika lety se však z podnětu komunistů začala zejména na sociálních sítích prosazovat teorie, že šlo o „ukrajinskou okupaci“. Tvrdí se, že tehdejší sovětské politbyro se prý převážně skládalo z Ukrajinců a že vojáci a důstojníci, kteří 21. srpna 1968 potlačili Pražské jaro, byli Ukrajinci.
„Je velmi nebezpečné, když si z dějin vybíráme jen to, co se nám hodí. Dnešní den nás obzvlášť vyzývá připomenout si několik nepopiratelných faktů. V noci z 20. na 21. srpna 1968 nezačali okupaci Československa POUZE RUSOVÉ, ale také Ukrajinci, Poláci, Maďaři, Bulhaři a Němci! Vojska Varšavské smlouvy. Vedení Sovětského svazu nebylo POUZE RUSKÉ, ale tvořili je i příslušníci jiných národností, a dokonce absolutní většinu v politbyru tvořili UKRAJINCI,“ prohlásila Majerová 21. srpna 2025 na svém profilu na Facebooku, stejně jako loni či předloni.
Majerové příspěvek nasbíral přes tisíc komentářů a přes šest set sdílení. Přidala ještě více lží: „V roce 1968 nás fakticky okupovali Ukrajinci. Pliveme na Rusy — viníme je z okupace roku 1968, přitom zástupce Ruska byl jediný, kdo se účastnil rozhodování politbyra, a byl proti. Zástupce Litvy se zdržel a delegace ze 7 Ukrajinců v čele s Brežněvem přijala rozhodnutí…“.
Tento fejk začali čeští komunisté prosazovat před několika lety
Majerová není jediná, kdo v souvislosti se srpnem 1968 označuje Ukrajince za okupanty. Tuto teorii jako první začali prosazovat čeští komunisté v letech 2017–2018, připomíná server ProUkrainu. Tehdy měla Komunistická strana Čech a Moravy v parlamentu významné zastoupení a byla tudíž často citována v médiích.
Etnické složení sovětského politbyra se téměř úplně lišilo od toho, jak jej uvádí Majerová. „S výjimkou Leonida Brežněva, u nějž není jasné, zda se považoval za Ukrajince či za Rusa, byli v roce 1968 v politbyru fakticky tři Ukrajinci (Mykola Podgornyj, Dmytro Poljanskyj a Petro Šelest), jeden Bělorus (Kyrylo Mazurov), jeden Lotyš (Arvīds Pelše) a celkem pět rodilých Rusů (Gennadij Voronov, Andrej Kirilenko, Alexej Kosygin, Michail Suslov a Alexandr Šelepin). Rovnováha sil tedy nebyla vychýlena v neprospěch Rusů a ve prospěch Ukrajinců či jiných národností,“ uvedl server Demagog ve velké studii k tomuto tématu. Například na ruské Wikipedii jsou vyjmenováni všichni členové politbyra od jeho vzniku, včetně období, během nichž v něm působili.
Brežněv byl Rusem a v politbyru nebyl žádný „Rus, který byl proti“.
Otázka národnosti Leonida Brežněva je sporná. Narodil se na Ukrajině, ale jeho rodiče byli Rusové. V některých dokumentech (např. v pasu z roku 1947 nebo ve vyznamenávacím seznamu z roku 1943) byla jeho národnost uvedena jako ukrajinská, v jiných (např. v dokladech potvrzujících udělení řádu z roku 1943 či v odvodních dokumentech z roku 1928) byl uveden jako Rus. Sám Brežněv se ke svému původu vyjádřil jednoznačně: „Jsem Rus národností, zrozený proletář původem, metalurg dědictvím. To je vše, co je o mém původu známo,“ cituje Alexandr Golubjev Brežněvova vlastní slova z jeho memoárů na ruském webu Litres.
Tvrzení o údajně jediném Rusovi v politbyru, který hlasoval proti invazi, je zcela neprokázané a pravděpodobně nepravdivé. Rozšířil je před několika lety bývalý předseda českých komunistů Vojtěch Filip. „Příběh roku 1968 je stoprocentně zfalšovaný. Nikdo nenapíše, že celá idea stojí na protiruské pozici. V sovětském politbyru byl tehdy jen jeden Rus, který hlasoval proti. Brežněv byl z Ukrajiny. Hlavní silou invazních armád byli Ukrajinci,“ tvrdil Filip v rozhovoru pro britský deník The Guardian.
Lež doprovázela i grafika, na níž bylo údajně zobrazeno 12 členů politbyra, složených ze šesti Ukrajinců, dvou Bělorusů, jednoho Uzbeka, jednoho Žida a jednoho (opět bezejmenného) Rusa, kteří prý hlasovali proti. Politbyro však nikdy v takovém složení nepůsobilo.
„‚Neexistující Ukrajina‘ najednou měla ‚velký vliv‘“
Čeští proruští dezinformátoři tvrdí, že Ukrajina měla v roce 1968 centralizovanou moc nad celým Sovětským svazem. Tím si však sami odporují, protože ve všech ostatních případech zdůrazňují údajnou neexistenci Ukrajiny — prý jde o „uměle vytvořený stát bez vlastní historie“. Nebo dokonce tvrdí, že Ukrajina vůbec neexistuje, jelikož její hranice údajně nebyly zaregistrovány, a tudíž je její území majetkem Ruska jako právní nástupkyně SSSR atd.
Nepravdivá tvrzení komunisty Filipa byla analyzována a vyvrácena českým historikem Petrem Blažkem. „Tehdy sovětský blok řídil Sovětský svaz. Princip řízení komunistického systému byl centralizovaný, připomínal armádu, a nešlo o to, jaké národnosti kdo byl — šlo o systém založený na komunistické nomenklatuře,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas. „Tvrdit, že státy, které se vymanily zpod sovětské moci a samy byly SSSR okupovány, jako pobaltské republiky či Ukrajina, nesou odpovědnost za to, co dělalo sovětské vedení — to je nesmysl.“
V každém případě byl hlavní rozkaz k okupaci Československa vydán v Kremlu a okupační vojska jednala právě v ruském zájmu. Cílem invaze bylo zabránit riziku, že se Československo vymaní ze sféry vlivu Moskvy, nikoli jakéhokoli jiného hlavního města.
Jak prokremelský fejk přiměl desítky tisíc Slováků odmítnout bránit svou zemi
Jedním z nejrozšířenějších fejků od začátku plnohodnotné války se stala dezinformace o údajné mobilizaci slovenských mužů do války na Ukrajině. Kvůli tomu v roce 2023 podalo přes 60 tisíc Slováků žádosti o odmítnutí služby.
Hlavním zdrojem této nepravdivé informace se stala facebooková stránka Bádateľ, která na začátku roku 2023 zveřejnila dokument z oficiálního webu ministerstva vnitra — materiál okresního úřadu v Banské Bystrici s názvem „Hlavní úkoly v oblasti obrany státu na rok 2023“. V dokumentu se psalo o plánovaných cvičeních k plnění úkolů po vyhlášení válečného stavu a mobilizaci ozbrojených sil ve spolupráci s ministerstvem vnitra a ministerstvem obrany.
Autor příspěvku využil manipulační techniku dezinformace, když se rétoricky zeptal, zda ještě někdo považuje zprávy o „možné mobilizaci“ jen za neopodstatněné strašení. Manipulace zabrala — čtenáři stránky propadli panice a uvěřili, že je budou mobilizovat do války s Ruskem. Ministerstvo vnitra tehdy okamžitě fejk vyvrátilo a vysvětlilo, že podobná cvičení se na Slovensku konají už desetiletí a probíhají dvakrát ročně. Nemají žádnou souvislost s válkou na Ukrajině a týkají se prověřování obranyschopnosti státu. Pro civilisty jde pouze o administrativní postupy, zatímco praktická část se týká profesionálních vojáků. Kromě toho cvičení probíhají ve vybraných okresech, nikoli po celé zemi, jak psal Bádateľ.
Snaží se stáhnout své žádosti
Nicméně následky se ukázaly být citelné. Podle Hoaxy a podvody v roce 2023 přes 60 tisíc slovenských mužů podepsalo odmítnutí možné vojenské služby, zatímco v roce 2021 jich bylo jen 85 a v roce 2022 zhruba tisíc. Část z nich se nyní snaží své žádosti odvolat, protože od 1. července 2025 vstoupil v platnost zákon o zřízení Národních obranných sil. Vstoupit do nich mohou pouze ti, kteří se nevzdali povinnosti bránit zemi, proto je třeba podat odvolání odmítnutí. Podle ministerstva obrany už 70 mužů své rozhodnutí přehodnotilo, mezi nimi i poslanec parlamentu za Smer-SD Richard Glück.
Tomáš Valášek z Progresivního Slovenska poznamenal, že tímto krokem Smer pouze částečně napravuje škody způsobené šířením fejku o údajných plánech posílat Slováky bojovat na Ukrajinu. Toto téma se stalo jedním z klíčových nástrojů prokremelské propagandy. Cílem fejku je zasít paniku, přesvědčit, že Slovensko může být zataženo do války kvůli smyšlené „masové mobilizaci“, vnutit představu ukončení války za podmínek Ruska a podkopat důvěru ve státní instituce.
Fejk o událostech roku 1968: Ukrajinci prý převažovali v okupačních vojscích
V předvečer výročí událostí z 21. srpna 1968 se šířil fejk, že Ukrajinci údajně sehráli větší roli při invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a při okupaci než Rusové. Na tento trend upozornila fact-checkingová platforma Demagog. Například tuto informaci zveřejnil na svém profilu na Facebooku slovenský europoslanec s otevřeně proruskými názory Ľuboš Blaha. Ve videoprojevu uvedl, že v srpnu 1968 nešlo o ruskou invazi a že významnou roli v tehdejším SSSR hráli Ukrajinci.
Už v roce 2023 slovenské ministerstvo zahraničních věcí varovalo před fejkem o „převažujících Ukrajincích“: „Okupace, kterou Češi a Slováci prožili 21. srpna 1968, přinesla strach a hrůzu po celé zemi. Dnes se však šíří dezinformace, které se snaží tyto události zkreslit nebo ospravedlnit.“ Text dále uvádí, že většinu okupačních vojsk v srpnu 1968 tvořili sovětští vojáci. V armádě SSSR samozřejmě sloužili i příslušníci ukrajinské národnosti. Ukrajina však byla násilně začleněna do Sovětského svazu poté, co ji v letech 1919–1920 okupovali bolševici. Neexistovaly však jednotky formované výlučně podle národnosti. V sovětské armádě se divize skládaly z vojáků různých národností.
V sovětské armádě nebyly národnosti důležité
Demagog také vyvrátil mýtus, že v okupační armádě bylo údajně více Ukrajinců než Rusů. Národnostní složení sovětské armády není známo. Do Československa vpadla vojska sovětské, polské, maďarské a bulharské armády. Historik Petr Jašek z „Ústavu pamäti národa“ zdůrazňuje, že důležitější než národnost byly otázky velení a politického rozhodnutí. Tato vojska přišla v rámci zahraničněpolitické linie a doktríny SSSR — a to je podstatnější. Historik Martin Slavík ze spolku Living Memory dodává, že otázka národnostního složení sovětské armády v roce 1968 byla „zcela nepodstatná“.
Kromě toho se šířil fejk, že okupaci údajně iniciovali ukrajinští představitelé, protože tehdy stál v čele SSSR Leonid Brežněv z Ukrajiny. Ve skutečnosti se Brežněv považoval za Rusa. O tom jsme už podrobně psali v přehledu dostupném v odkazovaném materiálu.
O invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa rozhodoval v Sovětském svazu nejvyšší orgán moci — politbyro ÚV Komunistické strany. Kromě Brežněva v něm bylo pět zástupců z Ruska, jeden z Běloruska, jeden z Lotyšska a tři z Ukrajiny. Historik Jan Pešek uvádí, že členové politbyra jednali v „sovětském duchu“, nikoli podle své národnosti.
Skutečně si Volodymyr Zelenskyj koupil hotel na Kypru? Fejk o tom, „na co prezident Ukrajiny utrácí západní pomoc“
Do polského segmentu sociálních sítí se vrátil fejk, že prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj údajně koupil Vuni Palace, hotel s kasinem v turecké části Kypru. Poprvé se tato informace šířila v červnu 2024. Nyní se na Facebooku šíří úryvek z videa z června 2024 polského novináře Leszka Szymowského. Ten s odkazem na nepojmenovaná turecká média tvrdí, že Volodymyr Zelenskyj „v květnu 2024 na jednom z letovisek v turecké části Kypru koupil hotel, který má kasino“. Svůj zájem o téma vysvětlil tím, že ho zajímá, „co se děje s penězi, které tak štědře předáváme Ukrajině“. Szymowski připustil, že prostředky — konkrétně 700 milionů zlotých, za něž měl prezident Ukrajiny hotel údajně koupit — pocházely právě z finanční pomoci evropských zemí Ukrajině. A v samotném příspěvku se přímo uvádí, že hotel „byl koupen za peníze Poláků“.
Ještě v roce 2024 polská i zahraniční fact-checkingová média tento fejk vyvrátila a uvedla, že neexistují žádné důkazy o takové koupi. Informaci o pořízení hotelu popřel prezident Kypru Nikos Christodoulidis i zástupce vlastníků hotelu, skupiny společností Oscar. Prohlášení k tomu zveřejnilo také Velvyslanectví Ukrajiny v Kyperské republice. Uvedlo, že prezident žádný hotel ani kasino nekoupil, a označilo to za propagandu šířenou Ruskem.
Video Leszka Szymowského o tom, že Zelenskyj údajně koupil hotel s kasinem na severu Kypru (od 11:23).
Šíření takového typu fejků má za cíl nejen oslabit autoritu prezidenta Ukrajiny, ale také posilovat mezi běžnými občany názor, že Ukrajina je zkorumpovaná a všechny peníze, které jí poskytují západní spojenci, končí v kapsách politiků. To může vést ke snížení podpory veřejnosti pro pokračování pomoci Ukrajině.
Mají Ukrajinci "oplodňovat Polky?" Demagog ověřil ‚nařízení‘ falešného ministerstva
Na internetu se objevil příspěvek, který šíří informace údajně od ukrajinského „ministerstva kopulace a fertility“. Podle příspěvku „mají všichni Ukrajinci žijící v zahraničí zákonnou povinnost oplodnit co nejvíce polských žen a Ukrajinky jsou povinny svést alespoň dva muže“. Na konci příspěvku se uvádí, že zdroji informací jsou populární zpravodajský portál Onet a web Demagog.
Ve skutečnosti Ukrajinci žijící v zahraničí nemohli obdržet takové nařízení od „Ministerstva pro otázky kopulace a plodnosti“ — především proto, že v ukrajinské vládě takové ministerstvo neexistuje a nikdy neexistovalo. V příspěvku se uvádí, že autorem popsaného plánu, který má řešit demografickou krizi, je neexistující „ministr Rafael Terkeltaub-Popčenko“.
Reálným protějškem polského Ministerstva rodiny, práce a sociální politiky je na Ukrajině Ministerstvo sociální politiky, rodiny a jednoty, které rovněž nepřijalo ani dokonce nenavrhlo žádné podobné nařízení. Informace o falešném nařízení se nikdy neobjevila ani na portálu Onet, ani na Demagogu. Zdrojem příspěvku je satirický profil na Facebooku.
„Jako redakce považujeme šíření nepravdivých informací maskovaných jako vtip za nezodpovědné. Vtipy vytržené z kontextu se mohou šířit a vést k dezinformacím,“ uvádějí na portálu Demagog.
Проєкт реалізується організаціями “Наш Вибір”, “Новини зі Словаччини” та ProUA і співфінансується урядами Чехії, Угорщини, Польщі та Словаччини через ґранти Вишеградського фонду. Місія фонду — підтримувати ідеї сталого регіонального співробітництва в Центральній Європі.
The project is co-financed by the governments of Czechia, Hungary, Poland, and Slovakia through Visegrad Grants from the International Visegrad Fund. The mission of the fund is to advance ideas for sustainable regional cooperation in Central Europe.
